Dneska se snad taky nic nestalo, nebo co. Ale projdu to pro jistotu od začátku, kdyby náhodou. Jsem jakože vstal a šel do roboty. Bo robotit je nutno. (Debata o otroctví konzumu je namístě, nicméně ne na čase ani na prostoru – třeba někdy u piva.) Tam byl den blbec, ale některé věci jsou přísně tajné. Nicméně co tajné není je, že pokud včera jsem jel na zbytcích velkých drobných, dneska jsem jel na výparech. A několikrát se mi stalo, že jsem měl prázdnou mističku na desítky i dvacky. Fakt to není nic příjemného. Taky bych čekal, že dva dny před koncem akcí už si lidi budou pamatovat, že játra a stehna a venkovské bochánky jsou v „1+1“ akci – a ono prdlačky. Nu což. Prostě jsem to slonil, nicméně lidi byli vesměs příjemní.
Pak jsem musel do knihovny, jinak bych se nedoplatil. A dokonce jsem si mohl toho rozečteného Zaklínače ještě nechat. A ani se na mě paní knihovnice nedívala opovržlivě, co že jsem to za hovado, které nedokáže vracet knihy včas. Když on ten čas nebyl, no. Dokonce jsem odolal, a krom znovupůjčené knihy si nic dalšího neodnesl. Přece jen tu mám ještě Božskou komedii a knížku o Saladinovi. (Tom pánovi z dob křížových výprav, ne tom vozítku od Kulhánka.)
Na bytě jsem něco snědl, podíval se na jeden díl jednoho seriálu, ve kterém je teď zvrat za zvratem, trochu víc pochopil Ghost Love Score, takže už to nebudu tak mršit, něco málo napsal (a vůbec se nebojím, že to tu zakřiknu) a hlavně pochopil, proč jsem přestal psát. Tak moc jsem se snažil o to být skvělý, úžasný a originální, že jsem zapomněl na fakt, že píšu proto, že mě to baví, a to, co by mě samotného bavilo číst. Slovy Raymonda Chandlera v dopise W. Gaultovi (1955):
„Nikdy nepište nic, co by se nelíbilo vám samotnému, a když se vám to líbí, nedbejte žádných rad, abyste to měnil. Oni to prostě nemohou vědět.“
Poslední dobou vůbec zapomínám na důležité věci. Třeba jak moc jsem chtěl ještě napsat. Jo, udělal jsem si trošku pořádek v hudbě, což není úplně malý počin. A nejen zapomínám, taky si uvědomuju. A pak zapomínám, co že jsem si to uvědomil. Ale buď se rozpomenu, nebo si to uvědomím znovu, ne?