Tak jsem vám odjel. Dneska ráno. Na místo jsme dojeli dobře a včas, tedy ti, co si lodě půjčují, je mají v pořádku vypůjčené, trika jsou úžasné, počasí taky vychází, prostě super dovolená. Ale protože jsem úžasný, dokonalý, ale hlavně všude, napíšu vám sem stejně. A abych vás napjal, když už tu nejsem, bude to příběh na pokračování. Muhehe!
Byl jednou jeden šroub. Ne lodní, ani jiným způsobem zvláštní. Prostě obyčejný šroub, takový ten, jak na něj patří matka. A to byl šroubův (říkejme mu třeba Alex) problém – žádnou matku k sobě neměl. A tak se vypravil na epický výlet nehostinným prostředím za opatřením sobě matky takové, která ráda by ho měla, všechny útrapy s ním sdílela, děti mu dala a stářím s ním zhynula.
Ale protože svět není nikdy takový, jaký si ho představíme, Alex nejenže matku nenašel, ke všemu zrezivěl sám, zahozen v příkopě u cesty.
To trochu nevyšlo, to s tím pokračováním. No co, třeba zítra.