A tak jel Ludva, dobrák od kosti, k zásahu společně s jednotkou jejího velitele, pana Vocáska. Nemotorného příslušníka se totiž nepodařilo rychle vzkřísit, a čekat na posily si Vocáskovi Psi nemohli dovolit. Zásah se konal v domě místního dona, pana Farfalliho, který podle všeho obchodoval se zbraněmi v nějaké onlinové hře. Ale obchod se zbraněmi jako obchod se zbraněmi. Ludvík byl tentokrát pevně rozhodnut nevystrkovat nos z dodávky. A tak také udělal.
Bylo mu to ale prd platné. Jednotka byla rozprášena jediným členem Farfalliho ochranky, který těsně poté omráčil Ludvíka, a dal mu do ruky zbraň, která byla ještě studená od setkání se Smrtí. Tentokrát to ale vypadalo, že se Štěstěna usměje i na něj. Nicméně tomu tak nebylo. Abyste rozuměli – auto, ve kterém ležel bezvědomý Ludvík, Farfalliho jediný člen ochranky odbrzdil, doufaje, že tím Ludvíka zabije, a bude to vypadat jako zrada zevnitř a smrt při pokusu o útěk. (Zamyslete se nad tím – to by zkrátka muselo fungovat.) Jenže jak jelo auto pozpátku z kopce, najelo na kořen, který mu zachytil kolo, auto provedlo půlotočku, odstředivá síla vyvrhla Ludvíka otevřenými bočními dveřmi, a sama dodávka se poté rozjela vstříc krásné, téměř až filmové explozi na dně kamenolomu Motýlek.
Jo, máme se tu fajn, přestaňte se pořád ptát, fakt ale už. Voda je studená, teče, slunko svíti, ptáci řvou, kytky smrděj, a tak dále.