Právě jsem viděl v šalině bílého králíka. Obrovského, děsivého. Periferním viděním. Když jsem se tam podíval přímo, nebyl tam, ale při pohledu bokem opět šel vidět. Děsivé.
Taky jsem dneska byl na výletě, zahrál si na housle, viděl půlku druhých Gamers [doporučuje jedna z jedné princezny], dobíhal skoro všechny dopravní prostředky vyjma lodi, letadla, helikoptéry, auta, autobusu, trolejbusu, lanovky, koloběžky, motorky… a všech ostatních, na které jsem zapomněl – dobíhal jsem tedy pouze šalinu a vlak, zato opakovaně.
A začlo pršet, jenže tentokrát to není má vina, bo vlasy jsem si nemyl. Tak. Můžete za to konečně někdo jiný.