Zažili jste někdy těch pár chvil, kdy to už už vypadá, že všechny vaše starosti budou vyřešené během pětiminutového hovoru, ale pak se hovor posere, a všecko je zpátky? Ne? Buďte rádi, není to příjemné.
A ty chvíle, kdy je venku mínus a netopí se, a když je venku sedm, vevnitř je bezmála třicet? Když je všemu máte pod pracovní mikinou vlastní triko, protože to vyfasované se pere, takže si potíte vlastní? Prostě žůžo.
A ty chvíle, kdy se na vás někdo (konkrétní) usměje, a všechny tyhle starosti, jakkoli malé, zmizí jako mávnutím kouzelného proutku? Navíc břicho zaplaví tisíce motýlů a podlomí se nohy, přestože to není ani poprvé, ano naposledy? Tak těch se držte, pevně.