Tak jo, už je to fakt dlouho, co jsem podobnou věc smolil naposledy. A protože jsem ve velmi nedávné době prošel kopou různých motivačních událostí, řekl jsem si, že to udělám. Tentokrát to udělám, a možná ani ne tak, jako třikrát předtím, ale doopravdy. Jakože fakt. Mě sledujte.
Za dobu od mého posledního příspěvku o životě, vesmíru, a vůbec… se toho změnilo tolik, že než bych to tu všecko vyčetl, bylo by pozítří. Tak to shrnu: je to mnohem hustší, nebylo moc dobrodružství, ale zato doteď věci vycházely. A pěkně vám děkuju, teď jsem si to zakřikl, a od zítra se to pravděpodobně všechno rozsype. Boohoo, smutný příběh.
To určitě. Věci se rozsypou jenom když jim to dovolím, a to teda fakt nehodlám. A jestli jo, tak z těch dílků postavím něco hezčejšího. Ledaže by vzplály plamenem, pak bych asi musel přidat trochu lepidla. Nebo by to aspoň bylo zajímavější. Nebo tak.
A teď trocha cvičení. Beztak vás bily do očí slova kurzívou. Tak teď si to přečtěte bez nich, jsou naprd, jsou to kecy. Nelhal jsem úmyslně, spíš jsem si domyslel, že jsem to myslel jinak, a říkal jsem si, že je tu nechám, abyste… co já vím, o něco nepřišli, viděli mi do hlavy… si vyberte.
Hotovo? Super. Tak se dneska mějte, já vás jakože propustím, protože chci, abyste se třeba vrátili, a ne abyste usnuli věčným spánkem. Blemc.