Tak dneska pro změnu zase včas. To je ale nuda, co? Chtěl jsem dát nějaký výčet posledních hustostí, ale až bych ho prosel sítem cenzury, moc by toho nezbylo. Na druhou stranu to vždycky můžu aspoň zkusit, to je pravda. Tak jo.
Všechno to začalo tím, že jsme šli na pivo. Z toho se vyklubalo mnoho piv. A z toho potom dokonalý výlet, po kterém byla sice noc docela krátká, ale nikdy bych si nedovolil říct, že to za to nestálo. Byla to skvělá párty, děkuju zúčastněným. I tomu houslistovi, co hrál přes údolí u ohně skvěle a příšerně najednou.
Práci jsem pak dneska z nějakého důvodu celkem normálně dával. Naštěstí nás tam nebylo moc (pátek) a nikdo se mnou nechtěl konverzovat nebo provádět podobná zvěrstva. Akorát byl čas nějaký obzvlášť gumový – chvíli se táhnul, a pak bylo najednou o dvě hodiny později. Hlavní je, že jsem to všechno přežil, ou jé.
Asi vás odbydu a půjdu psát někam jinam něco jiného. Hluboká ani hustá témata zas nemám, tak stejně není o co stát. Nejlepší, co ze sebe momentálně vymáčknu, je ten hlen, co mě nějakých pár dní otravuje v krku. A předpokládám že to není úplně to, co byste chtěli.
Takže se tu mějte famfárově. Nebo vlastně jak chcete, nic vám nenutím. A kdybyste věděli, jak donutit moji klávesnici, aby některé písmenka nepsala dvakrát (i víckrát), dejte vědět. Ano, mluvím o Ginny, o té úžasné a dokonalé klávesnici. Bojím se, že moc dlouho nevydrží – přestávám na to mít nervy, hlavně v tom vedru, co poslední dobou vládne.