Chtěl jsem si trochu zapařit, než začnu něco dělat. Tak jsem si v dobré víře stanovil limit – zapnu The Crew, odjedu jeden závod, vypnu to. Tak jsem taky udělal. Akorát ten závod trval přes hodinu, a potkal jsem v něm snad pět různých bugů, plus šeredný případ rubberbandingu. U hodinového závodu to prostě jde vidět.
Tak jsem si postěžoval, můžu začít. Po vypnutí té hry jsem si řekl, že „něco dělat“ je třeba tohle, tak to dělám. Na chvilku jsem se sice mezitím zakecal na několika frontách, ale jo, dělám. Došel mi můj oblíbený deodorant, kdyby vás to zajímalo. A kafe jsem umístil na strategické místo – podruhé by moje prodlužovačka zaplavení nemusela přežít.
Děje se tolik věcí, ale stejně jako včera, i dnes žádná neprojde nemilosrdným sítem cenzury. Tak abych vás neodbyl úplně, mohl bych… vyprávět pohádku, třeba? Někde jsem tady měl nápad… (Jakákoli podobnost s postavami žijícími, mrtvými, smyšlenými, nebo jakýmikoli jinými je čistě náhodná, a už vůbec ne cílená.)
CENSORED
Tento text neprošel sebecenzurou. Pravděpodobně se tady objeví, možná dokonce samostatně, ale ne teď.
Hustá, co? Já vím. Když se snažím, tak to jde. A na to, že jsem začal o půl druhé, a je pět… Tak jde holt čas, no. A teď jsem si k tomu vzal radši i housle, aby to šlo ještě pomalejc.
Já už to asi zase ukončím. Chtěl jsem se cítit blbě, že jsem vás tak odbyl, zase, ale pak jsem si vzpomněl, že tady vlastně máte tu pohádku. Tak cajk. Jo, ještě bych mohl vysvětlit podnadpis? Ten je tam proto, že se hodí k té pohádce, víte?