Zase na cestě, zase do Ostravy, zase žlutým busem. Dneska dokonce ve stylu Fun&Relax! Akorát tady sedím a čtu Kotletu, protože filmy, které mě zajímají, už jsem viděl. Ale co, Fuň posílejte klidně častějc! Akorát blog se rozhodl nespolupracovat, takže to tady smolím do texťáku a upřímně doufám, že až se dostanu domů, nezapomenu na to, že už jsem to jednou napsal, a nebudu se třeba snažit o stejný počin znovu. Na druhou stranu, i kdyby…
Zas mi došly slova sotva jsem začal. A to jsem je měl i nachystané. Ale ne zapsané, to je ta chyba. Životní chyba, jen co je pravda. Frýdek! Nebo Místek. Ale vážně – jak se to sakra pozná? Už to řeším… no, od té doby, co jsem se dozvěděl, že to někdo i řeší. (Už vím, co jsem chtěl – ještěže mám v noťáku SSD. České cesty by mi obyčejný disk asi odvařily. Teď se to může klepat jak chce, jupí!) A už stojíme. To znamená, že za chvíli zase pojedeme, a to zase znamená, že už tam budem, takže bych měl pomalu balit! A to jsem zrovna začal. No jo, než člověk zavrhne online nástroje a uchýlí se k něčemu tak zastaralému jako textový prohlížeč a textové soubory, holt to chvíli trvá, no. A pak taky ten Kotleta, že. A, tak asi zatím cajk – objeli jsme budovu AN Frýdek-Místek a nabíráme lidi, takže můžu ještě chvilku popisovat aktuální situaci a sbírat slova! Kvóta je přece jen kvóta, no ne?
Sním sen. O tom, že informační hodnota třistapětašedesátky vzroste. I když vlastně… proč by to měla dělat? Třeba je jí takhle dobře? Musím se s ní o tom někdy pobavit. Ale asi to nechám na jindy, ať mám co psát i zítra, třeba! Tomu říkám plán. A tímto to definitivně vzdávají i lidi, kteří se mi rozhodli dát ještě jednu šanci.
A přesně to jsem chtěl! Teď, když se konečně oddělilo zrno od plev, a píšu pravděpodobně sám pro sebe, můžu se teprve rozjet. Teda mohl bych, kdyby právě nepřišel ten moment, kdy musím balit noťák. Omlouvám se vám, milá zrna, ale vážně to budu muset odložit, nebo co…