Běžně sedám a začínám psát tyhle žblepty, aniž bych měl jakoukoli představu o tom, o čem by to mělo daný den být. Ale tak dutý jako dneska jsem snad ještě nebyl.
Tak nejdřív práce. Mám pocit, že za tenhle týden jsem toho zatím odpracoval tolik, co za celou dobu před tím. Jo, je to jenom pocit, o tom žádná, ale bylo toho fakt dost. Dneska jsem se dokonce setkal s tím, že… ale ne, to by byl whine, a to si dneska odpustím. Radost v neradosti to byla.
Po fakt dlouhé době (měsíc, možná víc) jsem zase zapnul The Division. Že vyšlo rozšíření jsem věděl, ale že mě tak naštve, že tím výtahem nemůžu jet, to jsem nečekal. Stalo se mi to naposledy u Destiny, tam jsem ale datadisk nekupoval. Tady hodlám, i když mám oproti původnímu plánu čtvrt roku zpoždění. Dokonce jsem zjistil, že jsem z toho úplně nevypadl, i když do Dark Zone jsem se neodvážil. Až na tu výbavu. Ta je stejně žalostná, jako jsem ji nechal. Co už.
A už fakt dlouho jsem nesáhl na psaní. Kromě tohohle pokusu o… já vlastně ani nevím o co. Chci být chytrý, vtipný… místo toho ze mě povětšinou leze deníček, jinak bych asi nenapsal prachnic. Však já to možná zas obrátím. Kdo ví. Ale držím se. Kolikrát že jsem to zatím vynechal, třikrát? Tímto bych rád poděkoval těm, kteří mě někdy zachránil před mým vlastním hněvem tím, že mi tuhle věc připomněli. A to i do budoucna. Děkuju vám.