Zvláštní, nikdy jsem si neuvědomil, kolik je mezi jednou a stem pěkných čísel. Dneska další takové. Jinak bych o tom asi nemluvil, pravda. POslední dobou zjišťuju, že jsou dny moc krátké. Nevím, jestli je to tím, že nedělám nic kreativního, nebo tím, že prostě nemám dost, ale vždycky než stačím mrknout, je večer – půl desáté, minimálně. Měl jsem velké plány. Kulové z toho. Tak snad aspoň zítra – prý se plánuje nějaké dobrodružství v reálném světě a tak. Tak uvidíme.
Včera i dneska jsem se úspěšně bránil opouštění bytu. Zítra už mi to asi neprojde, docházejí zásoby. Jenom vody je dost, a na vodě prý dokázalo hodně lidí přežít hodně dlouho. Navíc tu ještě mám čaje, a i čočku. Ale kyselou čočku bez čehokoli taky nemůžu žrát věčně. No jo, jsem s tím smířen. Zítra jdu do světa. Plus to dobrodružství, tedy. To bude den!
Opět jsem celý den nad ničím nedumal, a je to tak asi dobře. K ničemu pěknému bych nedošel. Mé krámy se asi zhoršují, oproti mému očekávání. Ale snad už to moc dlouho nevydrží, a pak zmizí odkud přišly. Doufám.
Huh, nějak asi měknu nebo co. Budoucnost a optimismus v jednom příspěvku… Že chcete radši vědět jaký jsem měl den? Tůdle.