poštvrté! 072

plesksisklo

Vlastně ne, to už jsem říkal. Teď abych si vymyslel něco nového. Tak třeba… pohádku na dobrou noc?

Byl jednou jeden koblížek. Měl život moc rád, ale všichni se mu pořád vysmívali. Byl totiž nedopečený. Jednoho dne k nim do města zavítala krásná princezna z rodu donutů. Koblížek se do ní na první pohled zamiloval, těsně poté ale upadl do deprese. Takového nedopečeného koblížka by přece nemohla mít ráda. A tak princezna zase odjela, aniž by se s koblížkem setkala.

Dva týdny po královské návštěvě hlásil trubač, že princeznu unesl zlý drak. A kdo ji zachrání, dostane půl království, a princeznu za ženu. Pokud ta svolí, samozřejmě. Nikdo z koblížků se ale na výpravu za její záchranou nechystal, koblížci jsou totiž od přírody líná stvoření. A tak náš koblížek, ve vší své depresi, na výpravu vyrazil. Říkal si: „Tady mě stejně nikdo nemá rád, tak nikomu nebudu chybět. A když draka porazím, aspoň zachráním tu přesladkou princeznu, i když si mě pak nebude chtít vzít.“ A tak vyšel.

Putoval dva dny a dvě noci, bez přestávky, jen aby to měl co nejdříve za sebou. Draka stočeného v klubíčku a spícího si všiml ještě dost zdálky, tak se stihl namotivovat. Pak tasil meč, a překonal i poslední zbytek cesty. Souboj neproběhl podle drakových představ. Plivl na koblížka oheň, což sice koblížek čekal, ale rozhodl se nereagovat. Tím, že byl nedopečený, se mu ale nic nestalo, a ještě se dopekl. Draka to tak vyděsilo, že stáhl ocas mezi nohy, a zatvářil se jako nakopnuté štěně. Koblížkovi se jej zželelo, a tak jej nezabil. Měl zachránit princeznu, ne zabít draka.

Princezna byla překvapená, jaký spanilý rytíř ji to přišel zachránit. Pak v něm ale poznala nedopečeného koblížka, kterého viděla v davu před dvěma týdny, na návštěvě v jednom malém městě. Styděla se za ním ale jít. Se svatbou tedy souhlasila okamžitě. Koblížek osedlal draka, doletěli do hlavního města, a pak se sedm dní radovali a veselili, ženili a vdávali. A pak se radovali a veselili celý zbytek života, protože měli jeden druhého. A jestli nezemřeli, žijí ještě dnes.

A drak? Ten zůstal s nimi. Chuť na princezny jej nuceně přešla, ale protože byl všežravec, spokojil se i se zeleninou a občasným hovězím.

Dobrou noc, děti.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..