Někdo krátí dny. A když říkám krátí, tak tím myslím ořezávání konců a tak, ne zlomky. Ještě to tak. Jestli to dělá někdo z vás, přiznejte se – bude to pro vás jednodušší. Ook, když nikdo, tak nikdo. Ale neříkejte, že jsem vás nevaroval.
Tak rád jsem dneska viděl Ginny. Chvilku jsem na ní hrál, pak jsem zkusil psát a zjistil, že se neumoudřila, že některé znaky pořád při jednom úhozu občas napíše dvakrát. Takže teď datluju na mobilu – trvá to dvakrát dýl a predikce ještě pořád neumí všechno mé výrazivo, ale píšu, a mošna i bez chyb. Ale dneska zase jenom tohle. Když už nemusím myslet střídavě na křeč někde ve střevech a na udržení poslední vypité tekutiny v žaludku. Nejlepší podnět pro to, abyste začali dělat libovolnou věc, je dostat se do stavu (cíleně nebo ne, nehraje roli) ve kterém vám ta věc chybí. Pravdivý příběh. A možná chybějící čárka, měl bych si v tom udělat pořádek. Jedinou výjimkou je možná spánek – ten mi sice pořád chybí, ale dřív jak v jedenáct zalehnu málokdy, a v Brně nikdy. Život je asi moc krátký na to, abych ho prospal – ty povídky se samy nenapíšou, knížky nepřečtou, hry neodehrajou a seriály nezkouknou. Taky pravdivý příběh.