Včerejší večer jsem propařil, tak ten dnešní jsem prostě musel procivět. Chtěl jsem přestat, vážně, ale nešlo to. Díval jsem se na Star Wars: Rebels, animák sice, a od Disneyho, ale stejně dostatečně Star Wars. Taky jsem zjistil, že vyšel nový Deus Ex, s podtitulem Mankind Divided. Samozřejmě jsem věděl, že vychází, jenom mi absolutně uniklo kdy. Což je ostuda, stejně jako dlouhodobé přesvědčení o tom, že Mass Effect: Andromeda vychází ještě letos. Měl bych se sebou a svou pamětí něco dělat. Třeba si to psát. Hm.
Ok, nemám nic proti lidem, kteří dělají cokoli jakkoli hlasitě. Pokud je to přes den. Ale zabíjet hřebíky o půl jedenácté, vcelku dlouhodobě a vytrvale, to mi lehounce hýbe žlučí. Jen tak light. Taky si občas v tuhle hodinu vzpomenu, že jsem chtěl udělat něco hlasitého. Ale co s tím udělám? Nic! Nebo si to napíšu, abych na to druhý den nezapomněl. Ale rozhodně s tím neudělám to, že to začnu dělat. Já osobně mám časový limit rachotu nastavený na osm večer. Chápu, že je to moje věc, ale po desáté už by být nemusela. Ale protože mám blog, tak si o tom postěžuju na něm, místo abych to řešil jakkoli jinak.
Břicho? Ale jo, jde to. Lepší se to. Dík za optání. Vážně nevím, co mě tak skvěle sestřelilo. Řekl bych, že si to budu hlídat, že začnu jíst zdravějc, a tak vůbec, ale sám moc dobře vím, že bych pravděpodobně stejně kecal. Ale zkusím aspoň najet na cyklus o třech jídlech, plus možná i jabko nebo banán mezi nima. Zkusím. Časem.