Baví mě podnikat průzkum ve stylu „zahraju prvních pár tónů něčeho, co už jsem někde slyšel, nezní to zle; začnu přemýšlet odkud to znám a jak to pokračuje; najdu to; zjistím, že je to mnohem těžší, než jsem si myslel; moving on“. Dneska jsem tak vykoumal při svých hrátkách s flétnou (ne, nikdy jsem nebyl na hudebním táboře) rovné tři písničky, a shodou okolností všecky z The Arcane Dominion od Eluveitie. Mě tak napadá, že slibovali, že Evocation I bude mít pokračování – a kde nic, tu nic. A to už půlku kapely vyměnili. Co už, všecko je to politika – důležité je jen a pouze jak to zní.
Mám rád svou novou (relativně) myš. Do té doby, než se – asi v rámci úspory energie (powertop‚e, jestli za to můžou tvoje bazmeky na úsporu energie, nakopu tě (ale asi nemůžou)) či co – začne trhat jako kráva takovým způsobem, že dýl stojí, než jede. Taky jí možná docházejí baterky. Nebo mám přetížený procák. Blbě zasunutý receiver. To je fuk. Byla mi ukázána, a jsem za to rád. Otevírá se totiž jako auto, receiver se schovává dovnitř. A má dobrou vychytávku, kterou jsem zatím nejspíš nikde neviděl – kolečko se dá zmáčknout jako kdyby do strany, což pak posune browser v historii dopředu, či dozadu. Taky se dá namáčknout a zmáčknout, rozdíl jsem neodhalil, nicméně namáčknutí v Linuxu vkládá, a to je všechno, co jsem potřeboval vědět. (Heh, právě končilo intro songu, a do prvního tónu, jak se do toho všichni krásně opřeli, jako bonus zvenku štěknul pes. Psycho.) A to kolečko je červené! Zatím se úspěšně vyhýbám jmenování, myslím, ale pokud se k tomu dočte člověk, který mi to doporučil, tak mu tímto děkuju.
Je fajn mít zase noťák, i když je to docela poděs. A při instalaci (instaloval jsem dokonce dvakrát, to když mi došlo, že to bez widlí asi přece jen úplně nedám) jsem zjistil, že mě docela baví nastavovat, stahovat balíky a programy – prostě uvádět stroj do provozu a měnit ho k obrazu svému. Taky jsem (Breaking News!) objevil jeden mrtvý pixel – snad úplně první, který jsem kdy zažil. Možná druhý. I když technicky vzato drop má mrtvý celý displej, těžko říct nakolik se to dá počítat. A tak si tady sedím na zemi, aby dosáhla nabíječka, zadek mi lehce duní od subwooferu položeného vedle, a i když mám kafe mimo dosah, je mi vlastně tak nějak fajn. Po dlouhé době mě ty krámy asi přešly, světe div se, a pak se raduj. Jsem řekl.