Vyčistil jsem Ginny, abyste věděli. Na dvojstisku na jeden úhoz to nic nezměnilo, žel bohům, ale aspoň už nevypadá tak krotě zaprášeně a ulepeně. Na chvilku. Než na ni napadá prach a ulepí se. Jako oraz jsem u čištění koukal na Rychle a zběsile – ano, patnáct let starý první díl. Je úžasné, jak vypadají Paul Walker a Vin Diesel jako děcka, oproti poslednímu dílu. (Nejen oni, ale protože jsou tam nejvíc, jde to nejvíc poznat.)
Taky jsem dneska zvesela velkoplánoval. Jakože fakt velké. Až bude čím, tak se pochlubím. A jestli se v dohledné době ničím nepochlubím, tak jsem to prostě neudělal. Což by byla škoda, ale vzhledem k mé historii dotahování plánů a nápadů by to nebylo nic nezvyklého.
V momentě, kdy tohle píšu, se děje něco, co rád vidím, ale v turnaji bych plakal. Hraje proti sobě DeMusliM a TLO. Oh, a právě dohráli. Shodou okolností jsem koukal na DeMusliMův stream, protože do toho hraní občas i mluví, kdežto TLO zarytě mlčí. (Toho mám o ždibec radši, přece jenom hraje za zergy.) A DeMusliM vyhrál, viním z toho sebe. Teda… asi to zvládnul sám, těžko říct, mám to puštěné jenom jako kulisu. A během protahování začal další zápas. Proti Snuteovi. Samé mé oblíbené jména, ale vám to asi stejně zní jako značky kabelek nebo jména hráčů amerického fotbalu. Ale co, byl jsem nadšen a překvapen, tak jsem se o to musel podělit, přece.
A nakupoval jsem. Protože už je mi skoro dobře, řekl jsem si, že ten žaludek trochu potrápím, a koupil jsem pivo a 7up. Dobře, možná spíš močák, než žaludek a střeva, ale… asi je na čase přestat psát, co?