Včera jsem to trochu odflákl, na to, jaké to bylo jubileum. Ale měl jsem k tomu dobrý důvod. Byl jsem totiž v hospodě. S kamarády z Pardubic. V Ostravě. Pravděpodobnost, že by něco takového mohlo vyjít, se blíží nule – a přece k tomu došlo. A po celém dnu práce to dost bodlo. Skvělé.
A dnešek, ten byl neméně hustý. Trošku mě zamrzela absence Rychle a zběsile 7 cestou do Brna, ale zato jsem měl dvě kávy, takže tak nějak cajk. Pak zkouška, nějaké nahrávání na koleně v kvalitě, která čísly tvrdí HD, ale výsledek je diskutabilní. A jak jsem říkal i tam – přišel jsem na to, že mému telefonu budou brzo dva roky, takže očekávám, že se rozpadne. Mohl to udělat klidně i dřív, páč nevím, kde mám záručák, ale to mu hlavně neříkejte.
Vážně si musím dělat poznámky – chtěl jsem tady diskutovat sám se sebou o miliardě věcí, o tom, co se stalo za posledních sto třistapětašedesátek, chtěl jsem nastiňovat svoje plány do budoucna… ale nic z toho se v té mojí makovici přes únavu prostě neuchovalo. Nebo jsem to vypotil v té sauně, které se říká vlak. Tak jako tak jste o to pravděpodobně ošizeni, za což se taky omlouvám. Ale jinak to nejde, vážně ne. Ono to zase někdy dojde. Aspoň se vymaňuju ze spárů jubileí, narozenin, a podobných kravin. Až dopíšu rok, pak můžu slavit. 100 kousků a ještě s několika vynechávkama, to nic není. Možná když dám dalších sto bez děr.
A hle, ono je teprve lehce po půl jedenácté! Dneska půjdu spát vskutku brzy. Ou jé.