Mám žízeň. Ono vlastně asi ani není divu – komu by se chtělo furt dokola vařit čaj. Vím, že to nic není, ale když po převaření, tak po převaření. Na semaforu taky chodím výhradně na zelenou, i když není žádné auto v dohledu.
Je zajímavé pozorovat, jak málo věcí se děje samo o sobě, bez jakékoli iniciativy. Jak jsem si hrál onehdy se spánkem, tak teď asi budu s věcma. Jen aby nedopadly jako dnešní návštěva knihovny -„moje“ knihovnice tam dneska nebyly, což je lehce depresivní, vzhledem k tomu, že na tu pobočku chodím právě kvůli nim. Těžko se to vysvětluje, tak se o to ani nebudu snažit.
Ou jé!