Mám moc rád, když jde přes den vidět měsíc. Ani nevím proč, je na něm ale něco hypnotického. Trochu smutné, moc hezké, a tak vůbec. Teď ho zrovna zakryly mraky, tak mě pustilo jeho kouzlo a můžu tu o tom pojednat. Což jsem právě udělal.
Dneska mi začala dovolená, jak bych avizoval včera, kdybych neměl v hlavě díru o velikosti manga. Takže mi to vypadlo. Jak vidno. Venku od pohledu pařilo slunko, tak vyšel suverénně v triku, a ono bylo o deset stupňů míň, než jsem čekal. Nechápejte mě špatně – to si nestěžuju. Mám radost – konečně jsem se za chůze nekoupal v potu, navíc studený vzduch je příjemný a… zkrátka Konečně!
Taky jsem zjistil, že mám rád chytré telefony. O tom už jsem možná mluvil, nicméně jestli jo, jenom to podtrhuje skvělost těchhle nástrojů. Při čekání na šalinu jsem si koupil lístek na vlak, žádný stres, žádný spěch. A ještě jsem ušetřil dvacku, protože i když byl kupovány půl hodiny před odjezdem, pořád byl včasný. Vlakem jedu klimatizovaným (rychlíkem, InterPanter), což sice nemá co dělat se smartfouny, ale mám z toho radost. A pak wi-fi, takže můžu blagovat za jízdy, ou jé!
Pozastavil jsem se taky nad tím, že někteří lidi si radši přisednou k někomu, než aby seděli úplně sami, ale zády ke směru jízdy. Nechápu to hlavně proto, že mi to snad nikdy nic nedělalo. Ale třeba to není směrem, ale touhou se socializovat. Tu jsem mezi cizíma lidma taky nikdy neměl. Nebráním se, slušně odpovídám, ale sám nevyhledávám.
Hle, pohřebiště vlaků před Českou Třebovou. Další smutná, možná až děsivá, ale hezká věc. Je možné, že si ho pamatuju větší, nebo jsem jenom vyrostl od doby, kdy jsem se rozhlížel cestou vlakem?
Ve Svitavách přistoupila rodina s kvantem dětí, tak to tady hezky ožilo. A stejně jsem pořád v klidu. Dovolená je fajn věc.