Z nějakého důvodu jsem si myslel, že mi bude chvilku trvat, než se vrátím do reality, a než utřepu život zpátky do toho dolíku, ze kterého jej ovládám. Myslel jsem si to, doufal jsem v to, ale jsem tam, kde jsem byl před odjezdem, a to za méně než čtyřiadvacet hodin. To je pomalu na medaili, si myslim. Aspoň tu půdní náladu musím příště nacpat do zavařovačky a vzít s sebou. Tisíc slov denně, každý den – to bych si teda nechal líbit.
A na této notě dneska končím. Blemc.